Day #5

15. prosince 2017 v 1:04
Víte, co fakt bolí? Když zjistíte, že ani vlastní matka vás nemá ráda.
Ráno se vzbudím, protože ji slyším telefonovat. Potom, co padla slova "škola, líná, níc" jsem zbystřila. Vstala jsem z postele a poslouchala.
Dozvěděla jsem se, že do školy nic nedělám, že se na ni jen vymlouvám. Že si každé ráno ráno vyspinkávám, nic tady neudělám. Taky padlo něco o tom, jak jsem nevychovaná, že jsem drzá, budím jí. Jak se těší, až vypadnu, že se konečně bude moc vyspat, až budou mít ložnici, nebudu prudit s jídlem a nebudu jí předhazovat, že tu nic není. Prej proč mě třeba nenapadne vstít brzo a jít nakoupit, říct jí, že vím, jak je unavená, a že jí pomůžu, místo blbých keců. A že si třeba objednám pizzu a sním.
A teď to, co bolelo nejvíc.
Že jsem bečka. Ano, má vlastní matka mě nazvala bečkou. Dodala k tomu: Ty si ji neviděla, strašně se spravila, ta má tak metrák, já jsem oproti ní poloviční. Jí je to jedno, ta má kočku.

Na to konto jsem se vrátila zpátky do postele a začala brečet. Hrozně mi ublížilo, že mě nazvala "bečkou". Já chápu, nejsem baletka, nejsem zrovna drobná nebo podle jejích představ, ale já si od nějakých 14/15 let zažívám s jídlem peklo. Mám lepší chvilky, a mám horší chvilky. V 16 jsem třeba denně zvracela. Ví to? Neví. Ta by si nevšimla, kdybych třeba týden nejedla.Ale abych řekla, kde je pravda.

Od 20 žiju v Praze jako samostatně výdělečná. Začala jsem chodit na vysokou, a chodit do práce, samozřejmě brigádně. A do toho mi chodí píspěvek od státu, protože mám jen jednoho rodiče. Takže jsem si platila školu, nájem, telefon, no prostě všechny výdaje sama. A je tomu tak doteď. Rok jsem bydlelas kamarádkou, se kterouto pak začalo být trochu horší, tak jsem se chtěla odstěhovat. A mamka se taky chtěla odstěhovat, tak jsme si řekly, že se sestěhujeme k sobě, že to bude fajn. Takže já, ona, mladší sestra a jeji přítel. Byt 3+1. Nájem 18 000.
Já dávám 8000. Každý měsíc. Dohodly jsme se tak, že 6000 nájem, a 2000 takovéty výdaje, jídlo, prací prášek atd.
Já si kupuju sama pastu, šampony, všechny kosmetický věci, splácím telefon, platim opencard, platím si věci za kočku, kupuju si oblečení, a ještě dávám 8000. Když něco peču, nebo vařím, nakoupím si na to.
A u máma vaří třteba tak 2x-3x do týdne. Nakupuje asi častěji. Jenže když si vezmu něco z lednice, tak k tomu poslouchám prupovídky: Zase chlastáš to mlíko? (přitom mám třeba hrnek mléka za 4 dny), Nic mi z té lednice neber, já s tím počítám, že to tam mám! Proč si to sdělala, co jako teď máme jíst? Ty si snědla ten jogurt? Atd. Víte co, myslela jsem, že když doprdele dávám nějaká peníze navíc, že mám snad nějaké právo si vzít něco k jídlu. Ona třeba nakoupí hromadu jídla, ale ten její přítel to sežere. Ale na to neřekne půl slova. Protože on přece taky nakupuje a dává jí na jídlo. Ale že už to všechno sní, to neřekne! Že já támhle piju mléko, tak je zle a jsem ta nejhorší. Kdžy jí na to řeknu, že ho občas koupím a ona: jo, jednou za měsíc, a já na to, že jí taky dávám peníze, a ona zase: prosímtě, to to nepokreje. Ale tak halo? Mléko za 20 korun?
K tomu je kuchyň průchozí jen přes jejich pokoj. Takže ráno, když tam maj zavřeno, tak tam nemůžu. Večer, když přijdu z práce třeba i brzo (půl 10.), tak už maj taky zavřeno. Když vstanu třeba na 12., tak maj taky zavřeno, prootže si dávaj dvacet po obědě. Tak jak já pak do té kuchyně můžu?
Minule jsem právě přišla z práce a oni maj zavřeno, ale povídali si. Tak říkám přes dveře: Vy jste vzhůru. A ona na to: teď jsem přišla, chci spát. (tak proč si povídaj?) Tak říkám, že jsem celý den nejedla, že mám hlad. Tak tam jdu, kouknu do lednice, a tam nic. Tak říkám kočce ze srandy: Si dám tvojí kapsičku asi. No a ona to dneska tý babičce vyprávěla, jak kdybych neřekla bůhví co a že jsem drzá.
Diví se teda, že neuvařím, ale já ani nemám kdy. Diví se, že nenakoupím, ale to za a nemám kdy, a když už, tak to nemám kam dát, protože maj věně zavřeno. A další věc, nemám za co. Já bohužel peníze netisknu.
Takže to prostě dopadá tak, že ano, objednám si pizzu, nebo jdu támhle do mekáče. Já vám nekecám, ale já jsem byla schopná minulý měsíc jít třeba 2x za týden, nebo i 3x do mekáče. A ty pizzy tky třeba 1x do týdne. Jenžze kdybych měla přístup do kuchyně, nic z toho by být nemuselo. A já bych neměla 91,5kila.

To je další věc. Brigádničím už od něakých 13/14 let. Pracuju třeba 120 hodin za měsíc. Upozorňuju, že k tomu mám prezenční studium, tedy denně (záleží na rozvrhu). Jsem ve třeťáku, mám psát bakalářku, chodím třeba na půlku dne do té školy, dělám rpůběžně věci, v hlavě se stresuju kvůli státnicím a bakalářke, zkouškám a přijímačkám, a ještě chodím pracovat, abych měla z čeho žít. A ona řekne, že tu nic nedělám.
Jsem třeba od 9 ve škole, tam skončím ve 3, a na 4 jedu do práce, kde jsem do půl 10. Druhý den mám třeba práci hned od 8 ráno do půl 10. večer, a další den od 8 školu do 4 nebo dýl. Toho volna mám minimálně. To znamená, že pokud bych třeba nezatáhla školu ráno, tak se nemám kdy vyspat, jelikož chodím spát dost pozdě, abych taky stihla trochu žít a stihla dělat věci do školy. Ona neví, co všechno tu v tom pokoji dělám. A má mi za zlý, když třeba 2x do týdne spím do 12. A ještě tu nic neuklidím, nebo nenakoupím.
Já si myslím, že toho nedělám málo. Jo, mohla bych umít kuchyň, uklidit třeba koupelnu, ale já nemám kdy. Když už mám kdy, snažím se ten čas věnovat škole, nebo svým koníčkům. Já tu mám 4 knížky nový, a nemám čas je číst. A taky nevidim důvod pro mýt nádobí, když já osobně ho nepoužívám.

Takže jsem se rozhodla, že tenhle měsíc jí pošlu míň. Ne 8000, ale 6000. Jídlo si budu kupovat sama, holt si vařit budu jen příležitostně, prát si asi taky budu sama. Jak já se ale netěším na to, až se mě zeptá, proč jsem jí poslala tak málo. To bude hrozný peklo. Už si radši zjišťuji i jiné možnosti, kde být na Vánoce.


No a k tomu, že jsem bečka.. Abychpravud řekla, mamka taky není bůhví jaká tyčka. A nemyslím si teda, že bych byla tlustější než ona. Ok, možná mám větší stehna a zadek, ale rozhodne nejsem tlustější, za a/ jsem vyšší, a za b/ mám pocít, že kdyby si stoupla na váhu, koukala by. Cpe se čokoládou, a mně říká, že jsem bečka.
A že si nevšimla, že jsem zvracela v 16 skoro každý den? Že jsem v zimě chodila ochotně moc s košem nebo ke kotli, protože jsem šla zvracet do křoví, aby mě ona neslyšela na záchodě? Dneska si nevšimla ani že jsem přišla domů. Šla jsem do kuchyně, a věřte mi, že se mi tam fakt nechtělo jí vidět, abych si umyla talíře po sobě, a ona uplně: Ty seš doma? řekla, ať si vezmu řízek, a kdy jsem přišla atd. Já jí pak dávala nějaký pokuaz, co jsem dnes dostala, ať to využije ona, že já na netu nákup za 1200 neudělám. A šla jsem zase do pokoje.
Nechci s ní mluvit, nechci dělat, že nic nevím. Jenže ona neví, že jsem to celé slyšela. A já jí to nechci říkat, pokud na to nepřijde řeč. A ráno jsem nešla ani do kuchyně, ačkoliv jsem si chtěla udělat smothie. Popadla jsem věci, a jela jsem do práce za kolegyní se jí tam vybrečet (a udělat si smothie). Dlouho, fakt dlouho se mi nestalo, že bych probrečela celý ráno.
Já jsem zvyklá, že o mně říká, že nic nedělám a jsem líná. Ale o vlastním dítěti prohlásit, že je bečka.

Má mě podporovat, má mi říct, že mě má ráda.
Ale ona mě aspoň 1x do týdně shazuje slovy: Vždyť to stejně nezapneš. Vždyť se do toho stejně nevejdeš.. atd, a neuvědomuje si, jak moc mi to ubližuje. Neví, že skoro denně mám chuť hodit mašli jen protože nenávidím svoje tělo. Že kvůli tomu usínám s brekem nebo špatnými myšlenkami.
A už jen kvůli tomu chci dokázat konečně zhubnout.
Mám pocit, že pro ní jsem nikdy nebyla dobrá, furt mě jen kritizuje.




Ještě, že se v únoru stěhuju. Fakt.
Ještě, že mi sem nikdo nechodí a nemusí číst tenhle dlouhej text o ničem.

Jo, a byla jsem se projít po Praze, kouknout na trhy, pobrečet si u pána hrajíc na klaír, utratit peníze za věci, co nepotřebuju, a tak.


Shrnutí:
10.00-15.00 smothie (banán,mango, mléko BL), upíjela jsem celý den
18.30 fresh (jablko, špenát, celer)
22.00 jelly beans

pohyb: 3 hodiny chůze po Praze
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elysa Elysa | Web | 18. prosince 2017 v 9:34 | Reagovat

Achjo, zlato. Dočetla jsem to až sem. A je mi z toho neskutečně smutno. Nevím ani co říct. Jak tě uchlácholit. Je to vlastní máma a chová se jak kdyby nebyla... já už bych dávno šla pryč. Zažívala jsem tohle, když jsem bydlela s babičkou. Skoro to stejný. Jen mě nenazývala bečkou, protože jsem jí nebyla. Ale to, že nic nedělám apod, když jsem chodila do práce, vařila si sama, nic jsem po ní nechtěla, uklízela jsem barák apod. To říkávala hrozně často. Že hovno dělám.
Pomohlo mi sbalit se a jednoduše se odstěhovat. Jsem teď mnohem šťastnější.
Doufám, že ti to do února rychle uteče. Netrap se. ♥
Mimochodem nechtěla bys spřátelit?

2 vivien-for-ana vivien-for-ana | 27. ledna 2018 v 1:24 | Reagovat

Tess ... to je šílený :( ... Pokud vím, rodič MÁ VYŽIVOVACÍ POVINNOST  vůči dítěti dokud studuje a to i v příp. že by ti bylo 26 - pokud bys nepřetržitě studovala. Pokud má dítě příjem, tak ano, má se podílet na společné domácnosti V RÁMCI MOŽNOSTÍ ... to je opravdu šílené ... a hlavně na UK (co jsem pochopila) - nevím kolik máš předmětů ty, já jich mám 15 - 17, studuji dvojobor ... nedovedu si představit, že bych u toho zvládala jakoukoliv brigádu, protože samotnou školu NEZVLÁDÁM, jsem také ve třeťáku a mám co dělat každý den a 24 hodin je málo ... to je opravdu smutný :(  ... Já kvůli tomu i skončila s jedním přivýdělkem, protože právě - teď když jsem ve třeťáku, tak řeším jen tu školu, nechci prodlužovat ...

Máma (když jsem se "vyléčila" z anorexie = tzn. už jsem neměla 39 kg, ale 76 protože mě prostě rozežrali (hlavou jsem se nikdy z PPP nedostala, naopak teď lítám ve všech ppp)  Tak máma mi tenkrát také vyčinila ... ale ona alespoň byla hubená (a to je po 5 dětech a je prostě hubená, protože si postavu hlídá) - a řekla VLASTNÍ DCEŘI: ŽE NEMÁ RÁDA TLUSTÝ LIDI, A JEJÍ JEDINÁ DCERA JE TLUSTÁ, ŽE JSEM HNUSNÁ ATD. ...  do té doby  se střídaly pokusy hubnout, hubla jsem a přibírala 5-10 kg, tam a zpět ... ale po tomto jsem se rozhoupala znovu řádně zhubla přes 20 kg ... dostala jsem se na 53  ... to že jsem to pak zase popustila a teď lítám kolem 59/60 je věc druhá .... ale teď jí jsem za to docela vděčná, kdyby mi to tehdá neřekla (také jsem pak plakala a bála jsem se před ní ukázat), ale kdyby mi to tehdá neřekla, asi se nikdy nedokopu a dnes nemám po boku chlapa, se kterým (doufám) zůstanu navždy - sám mi řekl, když se o mě VŠE dozvěděl, že kdybych měla o 10 kg víc, že si mě ani nevšimne, prostě to tak je, je to smutné, ale je to fakt  ...   STRAŠNĚ TI DRŽÍM PALCE TESSI, přečetla jsem si tu pár tvých článků a jsi hodně citově založená a zasloužíš si žít lépe, tak doufám, že jak jsi si nyní dobře nakročila, že tak vydržíš, a tentokrát dojdeš do cíle! ..... ty jim všem ještě ukážeš. Držím palce, na to únorové stěhování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama